12
minut
Zlato v polovině 2026: Mezi rekordními cenami a strukturální transformací trhu
Autor:
Redakce Finav
|
31.07.2026
14:19
Měď, nejstarší kov civilizace, prochází v roce 2026 zásadní transformací. To, co bylo po staletí považováno za spolehlivý barometr průmyslového cyklu — odtud historická přezdívka „Dr. Copper" — se mění na strategický zdroj nezbytný pro energetickou tranzici, digitální infrastrukturu a umělou inteligenci. Tato metamorfóza má dalekosáhlé důsledky pro investory, průmysl i tvůrce hospodářské politiky.
Ceny mědi na London Metal Exchange dosáhly v lednu 2026 rekordních 13 387 dolarů za metrickou tunu, což představuje nárůst o 22 % od konce listopadu předchozího roku. V polovině května pak futures na COMEX překonaly historické maximum nad 6,58 dolaru za libru. Tyto cenové pohyby nejsou výsledkem spekulativní bubliny, nýbrž odrážejí fundamentální posun v nabídkovo-poptávkové rovnováze globálního trhu.
International Copper Study Group (ICSG) oznámila zásadní revizi svých prognóz. Zatímco ještě v říjnu 2025 očekávala přebytek 209 000 tun, v květnu 2026 už předpovídá deficit 150 000 metrických tun — první strukturální nedostatek od roku 2009. Ještě pesimističtější jsou projekce velkých investičních bank: Morgan Stanley předpovídá deficit 600 000 tun, největší za více než dvě dekády, zatímco J.P. Morgan očekává schodek 330 000 tun.
Příčiny tohoto obratu jsou mnohočetné. Na straně nabídky čelí těžební průmysl bezprecedentní kombinaci problémů. Chilská produkce, která představuje přibližně čtvrtinu světové těžby, klesla v březnu 2026 meziročně o 9 % na 434 314 tun. Státní gigant Codelco zaznamenal pokles o 10 %, BHP's Escondida — největší měděný důl světa — propadl o téměř 16 % a joint venture Collahuasi mezi Glencore a Anglo American ztratil přes 10 %.
Tyto problémy nejsou přechodné. Průměrná kvalita rudy v provozovaných dolech klesla mezi lety 2001 a 2012 o téměř 30 % a tento trend pokračuje. Nižší obsahy kovu znamenají, že těžaři musí zpracovat více horniny pro získání stejného množství mědi, což dramaticky zvyšuje energetickou náročnost i náklady. S&P Global odhaduje kumulativní deficit měděného koncentrátu na přibližně 3 miliony tun do roku 2036.
Čína zůstává dominantním hráčem na straně poptávky, konzumující přibližně 58–60 % celosvětové produkce rafinované mědi. Paradoxně právě čínští kupci využívají cenových propadů k doplňování zásob, jak potvrzují analytici J.P. Morgan. Po období vysokých cen, které je vytlačily z trhu, nyní aktivně nakupují při každém poklesu.
Zároveň však čínská poptávka po rafinované mědi podle odhadů Goldman Sachs klesla ve čtvrtém čtvrtletí 2025 meziročně o 8 %, jak odeznívají efekty stimulačních opatření a předběžného zásobování před tarifními opatřeními. Tento pokles je výraznější než během „čínské kupní stávky" v roce 2024, která tehdy ukončila tehdejší rally.
Strukturální napětí se projevuje i v hutním sektoru. Čína přidala za poslední tři roky zhruba čtyřikrát více tavicí kapacity, než činil růst globální nabídky koncentrátu. Výsledkem je kolaps zpracovatelských poplatků (treatment charges), které v březnu 2026 klesly na negativní úroveň kolem -70 dolarů za tunu — extrémní signál nedostatku koncentrátu.
Za strukturálním posunem stojí fundamentální změna poptávkových faktorů. Tradiční spotřeba v konstrukci, spotřební elektronice a konvenční energetice je doplňována — a stále více překonávána — novými vektory spojenými s energetickou tranzicí a digitalizací.
Podle komplexní studie S&P Global „Copper in the Age of AI" vydané v lednu 2026 dosáhne globální poptávka po mědi do roku 2040 úrovně 42 milionů metrických tun, což představuje 50% nárůst oproti současným úrovním. Deficit nabídky by v tom roce mohl činit 10 milionů tun — systémové riziko pro globální průmysl, technologický pokrok a ekonomický růst.
Klíčové jsou čtyři poptávkové vektory. Základní ekonomická poptávka — ze stavebnictví, spotřebičů, spalovacích vozidel, energetiky a dalších tradičních sektorů — bude i v roce 2040 představovat největší absolutní objem, odhadovaný na 23 milionů tun (53 % globální spotřeby). Avšak nejrychleji poroste poptávka z energetické tranzice: elektromobily, bateriové úložiště, obnovitelné zdroje a modernizace přenosových sítí přidají více než 7 milionů tun, což představuje největší přírůstek.
Specifickou pozornost si zaslouží datová centra pro umělou inteligenci. J.P. Morgan odhaduje, že v roce 2026 pohltí přibližně 475 000 metrických tun mědi. Podle Copper Development Association může jediné hyperškálové AI zařízení — hostující výkonné systémy jako Nvidia HGX — vyžadovat až 50 000 tun mědi. S&P Global projektuje, že poptávka datových center vzroste z 1,1 milionu tun v roce 2025 na 2,5 milionu tun v roce 2040.
Elektromobilita představuje další strukturální motor. Bateriové elektrické vozidlo spotřebuje přibližně 83 kg mědi, zatímco konvenční automobil se spalovacím motorem pouze 23 kg — téměř čtyřnásobný rozdíl. S&P Global očekává, že flotila vozidel se spalovacími motory dosáhne vrcholu právě v roce 2026, což dlouhodobě přesune těžiště automobilové poptávky směrem k mědi.
Nejmasivnějším zdrojem budoucí poptávky jsou elektrické sítě a energetická infrastruktura. S&P Global předpovídá, že tento segment bude odpovídat za více než 60 % růstu spotřeby mědi do roku 2030 — ekvivalent přidání dalších Spojených států. Globální investice do obnovy, rozšíření a modernizace přenosových a distribučních sítí dosáhnou podle odhadů 7,5 bilionu dolarů.
Měď je v této transformaci nezastupitelná díky své výjimečné elektrické vodivosti — lepší je pouze stříbro. Používá se v energetických kabelech, transformátorech, měničích, rozvaděčích, přípojnicích a v celé škále systémů obnovitelné energie včetně fotovoltaických modulů a baterií. Solární elektrárna vyžaduje přibližně 5,5 tuny mědi na megawatt instalovaného výkonu, větrná turbína 3,6 tuny.
Podle studie EY bude dosažení globálních elektrizačních cílů vyžadovat vytěžení 115 % více mědi v příštích 30 letech, než bylo vytěženo za celou lidskou historii. Tato statistika ilustruje monumentální výzvu, před kterou těžební průmysl stojí.
Geopolitické faktory přidávají další vrstvu nejistoty. Americké ministerstvo obchodu připravuje rozhodnutí o clech na rafinovanou měď podle Section 232, přičemž očekávané oznámení by mohlo přijít do poloviny roku 2026. Goldman Sachs v základním scénáři očekává 15% clo implementované v roce 2027, J.P. Morgan předpokládá sazbu minimálně 25 %.
Tato nejistota již deformuje globální obchodní toky. Americké zásoby mědi rapidně rostou, jak dovozci předběžně hromadí kov před potenciálním zdaněním. Podle některých odhadů by v amerických skladech mohlo být „zaparkováno" téměř milion tun mědi bez zjevného fyzického nedostatku jinde — i při rekordních cenách.
Goldman Sachs očekává, že jasné rozhodnutí o clech v polovině roku 2026 ukončí americké hromadění a umožní cenám klesnout směrem k fundamentálně podložené úrovni kolem 11 500 dolarů za tunu. Pokud by však bylo oznámení odloženo až na rok 2027, mohlo by to paradoxně působit medvědím směrem, protože by klesla pravděpodobnost zavedení cel a trh by se vrátil k dobře zásobené globální realitě.
Analytické konsenzuální odhady pro rok 2026 vykazují neobvykle široké rozpětí, odrážející fundamentální nejistotu kolem nabídky, poptávky a obchodní politiky. S&P Global předpovídá průměrnou cenu mírně nad 12 100 dolarů za tunu. J.P. Morgan očekává průměr kolem 12 075 dolarů s vrcholem 12 500 dolarů ve druhém čtvrtletí.
Citigroup je optimističtější: vidí potenciál překročení 13 000 dolarů a přiblížení k 15 000 dolarů, pokud přetrvají nabídkové problémy a zásoby zůstanou na historicky nízkých úrovních. Morgan Stanley ve svém základním scénáři počítá s 10 650 dolary s býčím případem kolem 12 780 dolarů. Světová banka naopak udržuje konzervativnější pohled kolem 9 800 dolarů.
Na druhou stranu Goldman Sachs varuje před přílišným optimismem v krátkodobém horizontu. Globální přebytek 600 000 tun v roce 2025 byl největší od roku 2009 a analytici zvýšili odhad přebytku pro rok 2026 na 300 000 tun ze 160 000 dříve. Vysoké ceny tlumí růst poptávky a zvyšují nabídku šrotu.
Pozornost investorů se soustředí na Chile, které s přibližně 24 % světové produkce zůstává dominantním hráčem. Národní těžařská asociace Sonami očekává produkci mezi 5,5 a 5,7 milionu metrických tun v roce 2026, nárůst z odhadovaných 5,4 milionu v roce předchozím.
Předseda Sonami Jorge Riesco situaci charakterizoval jako „poměrně optimistický scénář", ale současně upozornil na „významné strukturální výzvy v provozu a investicích na většině těžebních lokalit". Sektorové investice jsou odhadovány na 26,8 miliardy dolarů pro období 2025–2029.
Státní komise Cochilco snížila odhad růstu produkce pro rok 2025 na 1,5 % z původních 3 % kvůli produkčním propadům v dolech Escondida a Collahuasi. Varovala také, že smrtelný incident v dole El Teniente společnosti Codelco představuje „významné riziko narušení dodávek". Pro rok 2026 udržuje růst na 3 %, ale snížila absolutní odhad na 5,75 milionu tun.
Pozitivní je pipeline 13 měděných projektů v hodnotě 14,8 miliardy dolarů, které v roce 2026 vstoupí do klíčových milníků. Sedm domácích projektů s celkovou investicí 7,1 miliardy dolarů by mělo být uvedeno do provozu a přidat téměř 500 000 tun roční kapacity.
Na kapitálových trzích pozorujeme významný posun. Institucionální investoři postupně přerozdělují portfolio z drahých kovů — zlata a stříbra, které dosáhly rekordních úrovní — směrem k mědi. Tento trend odráží rostoucí zájem o měď nejen jako průmyslovou surovinu, ale i jako atraktivní investiční kanál.
Aktivita fúzí a akvizic v měděném sektoru nedávno překonala sektor zlata, přičemž několik společností získalo prémie přes 20 %. To odráží sílu a pozitivní výhled měděného těžebního průmyslu. Akcie významných producentů jako Freeport-McMoRan přitahují silný investorský zájem s růstem cen mědi.
Podle Wood Mackenzie bude k uspokojení poptávky zapotřebí do roku 2035 více než 210 miliard dolarů kapitálových investic. Tato čísla naznačují dlouhodobé příležitosti pro těžební společnosti s kvalitními aktivy a dlouhodobými rezervami.
Fundamentálním problémem je strukturální neschopnost nabídky reagovat na rostoucí poptávku. Vývoj nových měděných dolů trvá 16–20 let od počátečního objevu po zahájení produkce. Významné objevy mědi klesly od roku 2010 přibližně o 60 % podle dat geologických průzkumů.
Většina nové nabídky pochází z rozšíření existujících operací (brownfield), což omezuje schopnost systému rychle reagovat na poptávkové šoky nebo provozní narušení. Pipeline nových projektů (greenfield) zůstává tenká částečně kvůli dlouhým schvalovacím procesům, komunitním jednáním a kapitálové náročnosti.
Recyklace může pokrýt pouze část deficitu. Podle odhadů Daniel Yergina, místopředsedy S&P Global, může recyklovaná měď uspokojit přibližně čtvrtinu americké poptávky. Recyklovaná měď navíc často postrádá čistotu požadovanou pro elektrické aplikace.
Vysoké ceny mědi vytvářejí prostor pro substituci, zejména hliníkem. Goldman Sachs očekává, že poměr cen mědi a hliníku dosáhne nového maxima 4,5:1 v roce 2026, oproti průměru 3,8:1 v posledních letech. Tento cenový diferenciál by měl podpořit přechod na hliník v sektorech jako spotřební zboží a průmyslové aplikace.
Nicméně v kritických aplikacích — elektrické sítě, elektromobily, obnovitelné zdroje — zůstává měď obtížně nahraditelná díky své vodivosti, trvanlivosti a recyklovatelnosti. Energetická tranzice tak paradoxně posiluje měděnou dominanci právě v nejrychleji rostoucích segmentech.
Krátkodobá cenová dynamika zůstává citlivá na makroekonomické faktory. Obavy z pomalejšího ekonomického růstu spojeného s íránským konfliktem zatěžují očekávání poptávky po mědi. J.P. Morgan vidí potenciální pokles k 11 100–11 200 dolarům za tunu, pokud se materializují medvědí makroscénáře v důsledku geopolitických rizik a vyšších cen energie.
Americký Fed signalizuje ochotu zpřísnit měnovou politiku, což zatěžuje výhled průmyslových kovů. Slabší než očekávaná zaměstnanostní data z června nicméně snížila pravděpodobnost zářijového zvýšení sazeb z přibližně 67 % na 50 %, což poskytlo mědi krátkodobou úlevu.
Zlepšující se komerční provoz Hormuzským průlivem v souvislosti s pokrokem americko-íránských mírových jednání snižuje nabídková rizika. Goldman Sachs však poznamenává, že konflikt by mohl nakonec podpořit poptávku po kovech prostřednictvím silnější adopce elektromobilů, zvýšených investic do obnovitelné energie, vyšších obranných výdajů a intenzifikující soutěže v umělé inteligenci.
Pozitivní zprávou pro udržitelnost je, že kombinované emise Scope 1 a 2 z těžby mědi mají podle projekcí S&P Global klesnout o přibližně 19 % do roku 2030, i když produkce vzroste o 15 %. Chile, Peru a Demokratická republika Kongo — odpovídající za 51 % měděné produkce — generují pouze 3,5 % emisí díky sítím s vysokým podílem obnovitelných zdrojů.
Těžební společnosti prioritizují exploraci a expanzi s důrazem na udržitelné praktiky. Chilské operace se aktivně vypořádávají s problematikou vodní nouze — 93 % tamních dolů se nachází v aridních regionech a zásoby vody mají do roku 2060 klesnout na polovinu. Společnosti investují do odsolování, úpravy odpadních vod a vodě šetřících technologií.
Měděný trh v roce 2026 bude charakterizován zvýšenou volatilitou na průsečíku fundamentálních nabídkových omezení a politikou řízených poptávkových disrupcí. Historicky vykazovala měď roční cenová rozpětí 25–35 % během období tržní nejistoty.
Pro investory nabízí současný měděný býčí trh přesvědčivé příležitosti napříč expozičními nástroji — od fyzických ETF přes diverzifikované těžební společnosti po čisté producenty mědi. Strukturální povaha nabídkovo-poptávkové nerovnováhy naznačuje, že cenové korekce představují spíše nákupní příležitosti než obrat trendu.
Dlouhodobý výhled zůstává jednoznačně býčí. Goldman Sachs předpovídá cenu 15 000 dolarů za tunu do roku 2035 (ekvivalent 11 500 v dolarech roku 2025), a to i přes krátkodobé přebytky. Poptávka má podle projekcí překonat nabídku od roku 2029, což vytlačí ceny výše a stimuluje rozvoj nových zdrojů.
Měď se tak definitivně proměňuje z cyklické průmyslové komodity na strategické aktivum 21. století — kov nezbytný pro dekarbonizaci, digitalizaci a obranu moderních ekonomik. Investoři a tvůrci politik, kteří tuto transformaci pochopí, budou lépe připraveni na nadcházející dekádu strukturálních změn.
