12
minut
Zlato v polovině 2026: Mezi rekordními cenami a strukturální transformací trhu
Autor:
Redakce Finav
|
31.07.2026
14:19
Český trh práce vstoupil do druhé poloviny roku 2026 s čísly, která by ještě před dvěma lety působila jako nerealistický scénář. Průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí 2026 dosáhla hodnoty 50 282 korun, což představuje meziroční nárůst o 3 789 korun, tedy o 8,1 procenta. Při inflaci pouhých 1,6 procenta — nejnižší od čtvrtého čtvrtletí roku 2016 — to znamená reálný růst mezd o 6,4 procenta. Jde o nejvýraznější posílení kupní síly od druhého čtvrtletí 2021, které však bylo tehdy zkresleno nízkou základnou covidového období.
Podle Jitky Erhartové, vedoucí oddělení statistiky práce Českého statistického úřadu, reálné mzdy ve srovnání s loňskem akcelerovaly a polepšila si všechna odvětví. Růst mezd byl však extrémně diferencovaný. Zatímco v činnostech v oblasti nemovitostí stouply reálné mzdy o 20 procent a v administrativních a podpůrných činnostech o 17 procent, pracovníkům v energetice meziročně kupní síla výdělků v podstatě stagnovala.
Nejvyšší růst průměrné mzdy zaznamenala odvětví činnosti v oblasti nemovitostí s nárůstem 22,1 procenta, administrativní a podpůrné činnosti s růstem 18,8 procenta a stavebnictví s přírůstkem 12,6 procenta. Na opačném konci žebříčku skončili pracovníci ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tepla, kde mzdy vzrostly jen o 2,1 procenta — jejich výplaty však i tak zůstávají výrazně nad celostátním průměrem.
Výrazné rozdíly přetrvávají mezi regiony. Zatímco v Praze dosáhla průměrná mzda téměř 68 tisíc korun, v Karlovarském kraji to bylo zhruba 42 tisíc korun. Rozdíl přesahuje 25 tisíc korun měsíčně, což ilustruje vícerychlostní charakter české ekonomiky. Praha si udržuje patnácti až třicetiprocentní prémii oproti celostátnímu průměru díky koncentraci centrál firem, IT sektoru, sdílených služeb a finančnictví.
Analytici PKF APOGEO upozorňují, že vývoj mezd je regionálně značně odlišný a propast mezi úspěšnými a méně úspěšnými regiony se prohlubuje. Míra nezaměstnanosti v ekonomicky tradičně méně výkonných krajích roste podstatně rychleji než v krajích prosperujících. Jde o vysoce rizikový vývoj, který může dále prohloubit již tak silný fakt vícerychlostního hospodářství v rámci české ekonomiky.
V březnu 2026 dosáhl nejvyšší podíl nezaměstnaných osob v Ústeckém kraji hodnoty 7,5 procenta a v Moravskoslezském kraji 7,0 procenta. Na opačné straně stála Praha s 3,8 procenta a dále Plzeňský a Pardubický kraj se 4,1 procenta. Na úrovni okresů zůstávají nejproblematičtější Karviná s nezaměstnaností 10,4 procenta a Most s 10,3 procenta. Průměrně v celé České republice připadalo na jedno evidované volné místo 4,1 uchazeče, avšak v Karviné to bylo 20,9 a v Sokolově 18,7 uchazeče.
Míra nezaměstnanosti se podle údajů ČSÚ v dubnu 2026 ustálila na hodnotě 3,2 procenta. Podle Dalibora Holého, ředitele odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ, se český trh práce celkově jeví jako stabilizovaný. Míra nezaměstnanosti je sice vyšší než před rokem, ale po sezónním očištění se již osmý měsíc drží na této úrovni.
První údaje za rok 2026 však potvrdily plíživý nárůst nezaměstnanosti. Zatímco u mužů míra nezaměstnanosti zůstala pod tříprocentní hranicí s hodnotou 2,8 procenta, u žen narostla v posledním půlroce o půl procentního bodu a míří ke čtyřem procentům. V lednu 2026 dosáhla míra nezaměstnanosti žen hodnoty 3,8 procenta.
Registrovaná míra nezaměstnanosti podle metodiky Úřadu práce dosáhla v březnu 2026 hodnoty 5,0 procenta po sezónním poklesu o 0,2 procentního bodu. Úřad práce ČR evidoval k 31. březnu 2026 celkem 372 338 uchazečů o zaměstnání, což je o více než 50 tisíc osob více než ve stejném období loňského roku. Podporu v nezaměstnanosti pobíralo ke konci března 104 545 osob, což představuje 28,1 procenta všech uchazečů.
Navzdory mírně rostoucí nezaměstnanosti čelí firmy přetrvávajícímu nedostatku pracovních sil. Podle aktuálních dat ManpowerGroup se v roce 2026 potýká s problémy při obsazování pracovních pozic 61 procent zaměstnavatelů v České republice. Český trh práce tak i nadále čelí strukturálnímu tlaku, který se nedaří jednoduše vyřešit.
Tuzemský pracovní trh popisují ekonomové jako napjatý. Zaměstnanost se pohybuje na hraně historických maxim, nezaměstnanost zůstává nízká a firmy dlouhodobě bojují s nedostatkem lidí. Podle Martina Mala, ředitele Grafton Recruitment a Gi Group, ať už bude míra nezaměstnanosti v roce 2026 stagnovat, mírně růst, nebo dokonce klesat, na schopnosti firem nabírat nové lidi se to prakticky neprojeví. Nábor zůstane složitý, protože počet pracovních příležitostí převyšuje počet dostupných kandidátů.
Nedostatek zaměstnanců považuje za vážný problém zhruba 75 procent Čechů, přičemž 60 procent očekává, že se situace v nejbližších deseti až patnácti letech ještě zhorší. Většina veřejnosti, konkrétně 63 procent dotazovaných, připouští, že se Česko v některých oborech neobejde bez zahraničních pracovníků. Aktivní nábor cizinců ale podporuje jen 19 procent respondentů.
Trh práce se dostává do bodu, kdy demografie začne diktovat tempo celé ekonomice. Podle Jiřího Halbrštáta ze společnosti ManpowerGroup je lidí málo a bude jich ještě méně. Ekonomicky aktivní populace se smrskává, zatímco poptávka spotřebitelů roste. Stavebnictví, služby a gastro už dnes narážejí na limity kapacit. Zakázky jsou, ale není, kdo by je udělal.
V důsledku nevyvážené demografie odchází do důchodu stále více lidí, zatímco počet absolventů klesá. Ročně zmizí z trhu čtyřicet tisíc českých pracujících. Podle analytických předpokladů z trhu v nejbližších patnácti až dvaceti letech postupně zmizí přibližně milion pracovníků a naopak se zvýší počet lidí starších 65 let, kterým bude třeba zajistit důchody a zdravotní péči.
Prezident Svazu průmyslu Jan Rafaj označil demografický vývoj za obrovskou výzvu, kterou bude Česko řešit minimálně příštích patnáct až dvacet let. Celkový počet pracovních sil bude s velkou pravděpodobností v krátkodobém i střednědobém výhledu spíše klesat, což je dáno demografií, zápornou migrací i dalšími skutečnostmi.
Cizinci dnes tvoří zhruba osmnáct procent všech pracujících v Česku, tedy asi devět set tisíc lidí. Zcela zásadní roli hrají Ukrajinci, kterých je v Česku okolo šesti set tisíc, přičemž na trhu práce jich působí přibližně čtyři sta tisíc a jejich míra zaměstnanosti tak patří k nejvyšším. Zaměstnanost za poslední dva roky vzrostla o dvě stě tisíc, a to především díky cizincům, konkrétně Ukrajincům.
V některých segmentech, jako je stavebnictví, průmysl nebo nízkokvalifikované služby, tvoří cizinci dvacet až čtyřicet procent pracovní síly. Místy dokonce polovinu, upozorňuje Tomáš Ervín Dombrovský z Alma Career. Jakékoli rychlé zpřísnění podmínek by podle něj znamenalo šok, nedostatek lidí, zdražování služeb a přelití nákladů na spotřebitele.
Zajímavým zjištěním je postoj jednotlivých věkových skupin k zahraničním pracovníkům. Mladší lidé nejsou automaticky otevřenější přijímání zahraničních pracovníků než starší generace. Ve skupině lidí ve věku od 18 do 29 let souhlasí s nezbytností zahraničních zaměstnanců 51 procent respondentů, zatímco u osob starších 60 let je tento podíl přibližně 73 procent.
Teoreticky by snižování napětí na trhu práce mělo téměř automaticky vést ke zpomalení tempa mzdového růstu, neboť to by odpovídalo základním tržním vztahům poptávky a nabídky. Analytici PKF APOGEO se však kloní k názoru, že převládajícím důvodem pokračujícího růstu mezd je zásadní nepoměr mezi poptávanou kvalifikací a nabízenou kvalifikací, což vede k nutnosti udržet stávající pracovníky a získat nové prostřednictvím zvýšení mezd.
Dostupní pracovníci často nemají digitální, jazykové nebo odborné kompetence, které firmy potřebují. Zvláště citelné to je u kvalifikovaných profesí, typicky ve stavebnictví. V Česku hlásí nedostatek pracovníků s potřebnými dovednostmi téměř polovina oslovených firem. Podle prognóz se v průběhu několika málo let promění dvacet až padesát procent pracovních pozic na českém pracovním trhu, část z nich zanikne a objem nově vzniklých bude závislý především na adaptabilitě pracovní síly.
Důležitým prvkem současného trhu práce je zvyšování počtu lidí, kteří jsou nezaměstnaní dlouhodobě, tedy déle než jeden rok. Právě dlouhodobá nezaměstnanost je z hlediska ekonomiky tím hlavním negativním jevem, protože naznačuje strukturální problémy a kvalifikační nesoulad mezi nabídkou a poptávkou.
Český pracovní trh výrazně stárne a firmy na tuto skutečnost nejsou připraveny. Výzkum projektu Neviditelní mezi 44 firmami zjistil, že na stárnoucí český pracovní trh nejsou zaměstnavatelé připraveni. I přes nedostatek pracovníků dvě třetiny společností připouštějí, že věk uchazečů může být pro zaměstnávání bariérou.
Firmy hledají lidi, přitom přes 110 tisíc padesátníků marně shání práci. Problém není jen v předsudcích vůči věku — stále více lidí opouští trh kvůli péči o stárnoucí rodiče nebo partnery. Roli hrají například obavy zaměstnavatelů z vyšší nemocnosti nebo nižší motivace uchazečů těsně před důchodem, požadavky na rychlost, vysoké pracovní tempo a tlak na výkon.
Třetina firem zmínila v průzkumu generační rozdíly na pracovišti nebo vyšší míru únavy a pokles výkonu. Pětina uvedla častější nemocnost a zhruba desetina nedostatek dovedností, zejména v IT nebo jazycích. Bez systematické podpory hrozí, že právě generace padesátníků začne z pracovního trhu mizet, což si ekonomika stárnoucí země nemůže dovolit.
Český trh práce se na první pohled tváří klidně, ale uvnitř se rychle přelévá — z výroby do služeb, od plných úvazků k flexibilnějším formám práce. Podle společnosti Randstad se očekává stabilní, ale selektivní poptávka po lidech a pokračující přesun zaměstnanosti od výroby do sektoru služeb. Dramatický nárůst nezaměstnanosti se nepředpokládá, spíše se bude držet na podobných hodnotách s možností mírného nárůstu.
Současně se více otevřou nůžky mezi profesemi: poroste poptávka ve službách, logistice, zdravotnictví a sociální péči, energetice a v IT, zatímco rutinní administrativní role budou pod tlakem, protože část agendy převezmou digitální nástroje a automatizace. Nárůst zaměstnanosti táhly hlavně ženy, zatímco u mužů participace klesala a projevil se do ní například útlum části těžkého průmyslu.
Pokračoval rovněž trend kratších úvazků, výrazněji opět u žen, což se promítalo v rozdílu mezi celkovým počtem zaměstnaných a přepočtem na plně zaměstnané. Počet částečných úvazků v hlavním zaměstnání v posledních letech roste.
Silným motorem změn má být AI, ale ne jako zázračná náhrada lidí. Spíše jako technologie, která promění náplň práce: ubude rutiny, přibude práce s daty, kontroly výstupů a rolí kombinujících technické porozumění s praxí v provozu. V HR se očekává vyšší důraz na odpovědnost a dohled nad nástroji, které zasahují do rozhodování o lidech.
Většina dotázaných se shoduje, že automatizace a umělá inteligence mohou firmám pomoci zmírnit nedostatek pracovní síly. Nové technologie však v příštích letech nenahradí lidskou práci ve všech profesích, a jejich přínos tak bude pouze částečný. Nejčastěji lidé vnímají nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči, stavebnictví, zemědělství a školství — tedy v oborech, kde lidskou práci nelze snadno nahradit technologií ani rychlou rekvalifikací.
Jedním z největších legislativních témat roku 2026 je implementace evropské směrnice o transparentnosti odměňování, kterou Česko musí převést do svého právního systému do 7. června 2026. Jejím cílem je snížit mzdové rozdíly, zejména mezi muži a ženami, a posílit vymahatelnost práva na rovnou odměnu.
Zatímco cíl směrnice je podle odborníků legitimní, obavy budí způsob jejího provedení. Transparentnost je správná, ale hrozí, že český přístup bude opět přísnější než samotná evropská norma, varují personalisté. Nadměrná administrativa a rigidní výklad by mohly přebít samotný smysl regulace. Na druhou stranu směrnice může prolomit dlouhodobé tabu kolem mezd a posílit právo zaměstnanců na informace o odměňování.
Od ledna 2026 vzrostla minimální mzda na 22 400 korun měsíčně při čtyřicetihodinovém pracovním týdnu, hodinová sazba činí 134,40 koruny. Oproti roku 2025 jde o zvýšení o 1 600 korun, tedy o 7,1 procenta. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula představil program zahrnující růst mezd a dohánění vyspělých zemí, pravidlo pro minimální mzdu na 50 procent průměrné a posílení kolektivního vyjednávání.
Mezinárodní srovnání hodinových mezd prezentované Eurostatem za rok 2025 v přepočtu na eura ukazuje, že Česko dosahovalo 57 procent mzdového průměru Evropské unie. Od roku 2008, kdy Česko dosahovalo úrovně jen 42 procent evropského mzdového průměru, se mu přiblížilo o 15 procentních bodů.
Ještě rychleji se však evropskému průměru přibližují některé kdysi chudší státy východní Evropy, které tak české mzdy předhánějí. Jde zejména o Litvu, kde se mzdová úroveň dostala z 26 procent na 65 procent průměru EU, nebo Estonsko a Polsko, které se vyhouply na 60 procent. Česko se stále drží v čele visegrádské čtyřky před Polskem, Maďarskem a Slovenskem, avšak pobaltští tygři Litva a Estonsko již mzdově Česko předstihli.
Reálné mzdy v Česku jsou očekávány s růstem 2,7 procenta v roce 2026, což by bylo druhé nejrychlejší tempo v EU. Maďarsko vede s projektovaným růstem reálných mezd o 3,5 procenta. Nominální mzdy v České republice by měly vzrůst přibližně o pět procent, což je výrazný nárůst oproti přibližně 2,5 procenta v předchozím roce.
Teorie o ochlazování trhu práce jsou podle analytiků PKF APOGEO spíše zbožným přáním. Demografický vývoj, nedostatečná migrace brzděná také politickými opatřeními, nedostatečná kvalifikace dostupných zájemců o práci a další vlivy nepřipustí ochlazení tohoto segmentu. Růst mezd bude pokračovat, i když pravděpodobně ne v takovém mimořádném tempu jako v roce 2025.
Firmy v roce 2026 už nebudou řídit nábor a rozvoj primárně podle pozic, ale podle konkrétních dovedností — a budou mnohem přísněji zvažovat, co se vyplatí obsadit novým člověkem a co raději vyřešit reskillingem nebo interním přesunem kapacit. Nejobvyklejší reakcí firem na nedostatek pracovníků je snížení nároků na kvalifikaci hledaných pracovníků a vyšší výdaje na jejich rekvalifikaci.
Mzdy i na začátku roku 2026 zůstanou klíčovým nástrojem českých firem pro udržení zaměstnanců. Průzkum společnosti RSM ukázal, že 37 procent českých firem plánuje navyšovat mzdy plošně a 45 procent plánuje individuální navyšování. Firmy sice ve většině počítají s navyšováním, ale většinou půjde o částky v rozmezí dvou až pěti procent. Čtvrtina podniků přiznává, že aby uspokojila očekávání zaměstnanců, musela by mzdy zvýšit o více než deset procent, na což však nemá dostatek prostředků.
Český trh práce roku 2026 tak představuje komplexní paradox: rekordní mzdy a nejrychlejší růst kupní síly za léta existují vedle strukturálního nedostatku pracovníků a narůstající regionální a kvalifikační nerovnováhy. Demografie se stala hlavním limitujícím faktorem ekonomického růstu a řešení vyžaduje koordinovaný přístup státu, firem i vzdělávacího systému na mnoho let dopředu.
